Církev československá vznikla v lednu roku 1920.
Na počátku stálo provolání "Národu československému!", které bylo veřejně přečteno při bohoslužbách v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.
Nejvýraznější z reformátorů ThDr. Karel Farský byl zvolen biskupem a poté patriarchou.
O Vánocích roku 1922 zazněla první vlastní liturgie v českém jazyce.
První zasedání řádného sněmu Církve československé proběhlo v roce 1931 a tento sněm přijal věroučnou směrnici Učení náboženství křesťanského pro věřící Církve československé, včetně Vyznání víry. Byla vyhlášena platnost nové Ústavy Církve československé.
Další jednání sněmu se v roce 1940 kvůli nacistické okupaci země nekonalo.
Církev československá ztratila v letech 1938-1939 zhruba čtvrtinu svých náboženských obcí.
Od roku 1940 nebylo v německém Protektorátu Čechy a Morava dovoleno obsazovat prázdná biskupská místa.